Vybíráme plemeno, aneb hodíme se k sobě?

     Výběr štěněte je hodně emotivní záležitost. Je to něco jako se zamilovat – prostě to cítím a vím, že to tak má být. Ale stejně jako city k lidskému protějšku, i city ke konkrétnímu plemenu nebo ke štěněti je třeba korigovat přízemní úvahou. Hodíme se k sobě?

     Tento článek píšu jako reakci na dotaz mé kolegyně, která odchází důchodu, a ptala se mě, jakého psa si má pořídit do paneláku. Pořiď si psa, který ti bude vyhovovat, řekla jsem jí. Můžeš ho vychovat podle svého, ale přes jeho přirozenost to nepůjde. Tedy do určité míry půjde, ale bude tě to stát velké úsilí s nejistým výsledkem. Každé plemeno má své specifické vrozené vlastnosti. Můžeš psa násilím mnohému přeučit, ale nebude to dobré pro toho psa ani pro tebe. Vyber si plemeno, které ti vyhovuje tak, jak je. Je hodně plemen psů, určitě si vybereš.

     Psi, které vidíme kolem sebe, jsou produktem několika tisíc let šlechtění. Možná v tom i dříve hrály nějakou roli emoce, ale život našich předků byl těžký a pragmatismus nejspíš vítězil. Co dostanu od svého psa, když mu postoupím část svého jídla a prostoru? To, co nám dneska připadá jako samozřejmé, v minulosti mohlo rozhodnout o přežití další zimy, o přežití do dalšího roku. Pokud se člověk podělil se svým psem o své jídlo, právem očekával, že mu pes přinese mnohem víc.

     Jedno z hlavních využití psů byl lov. Pes běží rychleji než člověk a má lepší smysly, které mu umožňují najít a stopovat kořist. Člověk se psem je při lovu mnohem úspěšnější než samotný člověk. Je to tak dodnes. Proto máme i dnes psy lovecké.

     Pak je to obrana. Pes má vysoce teritoriální chování v kombinaci s neustále přítomnou zbraní v podobě zubů a ochotě je použít. K tomu ty jeho neuvěřitelné smysly, které uslyší a ucítí nepřítele mnohem dřív než člověk. A v neposlední řadě je to vlastnost psů, která jim umožňuje upadat do polospánku, ve kterém jsou stále schopni monitorovat své okolí a v případě potřeby okamžitě zasáhnout. Tak se z některých psů stali ochranáři tábora lidí.

     A dále dobytek. Přežvýkavci byli člověkem zušlechtěni do mírných tvorů, které je třeba přes jejich velkou hmotnost fyzicky ovládat a které je třeba při jejich ztrátě instinktů chránit před nepřáteli. Tak vznikla plemena ovčácká - která pomáhala člověku ovládat dobytek na pastvě, a plemena pastevecká, tedy plemena, která sloužila k ochraně stád před predátory v podobě medvědů, vlků a lidí.  

     Doba pokročila a lidé už nejsou tak absolutně závislí na každodenním získání a uchování potravy. Ale objevila se jiná rizika a jiná pole působnosti pro psy. Byli vyšlechtěni psi policejní, dnes služební. Psi v zápřahu. Psi záchranářští. Psi slepečtí. Psi společenští.

     Psi společenští. No, ti tu byli už od středověku a snad už i od starověku. Jsou to psi, jejichž hlavním úkolem je dělat společnost lidem. Tedy psi, kteří se chtějí a umějí podřídit. Zní to možná jako banalita, ale vyhovět každému rozmaru páníčka je dřina. Je to práce na plný úvazek.

     A není to jen povaha. Omezující jsou i fyzické vlastnosti. Pokud mi vadí, že pes slintá, nepořídím si boxera, jakkoli je to úžasné plemeno. Slintání ho prostě neodnaučím.

     Jestli mi vadí, že pes při dýchání chroptí až chrochtá, nepořídím si plemeno se zkrácenou nosní partií, tedy anglického buldoka, francouzského buldočka nebo mopse.

     Když se mi nelíbí, že pes často štěká vysokým hláskem, nebudu chtít špice, malého teriéra nebo vipeta.

     Jsou plemena velmi atraktivní, protože dlouhosrstá. Vidíte-li takového psa na výstavě, připadá vám, že není většího štěstí než mít takového psa. Jenže nevíte, co je za tím práce. Chcete překrásného maličkého jorkširského teriéra, ši-tzu, pekinéze anebo velkého bobtaila, královského pudla nebo afgánského chrta? Dovedete si představit, že péčí o jeho srst strávíte víc času, než čímkoli jiným kromě vašeho zaměstnání? Zeptejte se majitelů těchto psů, kolik času věnují údržbě srsti svých psů, aby vypadali tak, jak je vidíte na výstavách!

     Nechci vám brát vaše nadšení a vaše naděje. Já sama jsem se před lety zamilovala do tehdy i teď velmi nepraktických chrtů a nesu si tu vášeň pořád. Musím se s tím nějak vyrovnat – s jejich láskou k běhu a ke svobodě a se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Oni ten běh potřebují a já potřebuji jim ho dopřát. Musím si nějak poradit, jestli je chci mít. Protože když jsou spokojení oni, jsem spokojená i já.

     Takže vybírejte. Je z čeho. Vybírejte plemeno, které se k vám hodí. Plemeno, které se k vám hodí povahou a fyzickými potřebami. Pokud dobře vyberete, budete spokojeni vy i váš pes.

Běhat! Běhat! Petrikoff z Bilmy a Czary Mary Archangelika.