Pro koho se hodí chrti
Chrti jsou psi sice poněkud zvláštní, ale pořád psi. Pokud máte ve svém okolí člověka, který je zkušený chovatel/majitel jiného plemene, můžete se jeho radami docela dobře řídit. Spoustu vlastností, považovaných u chrtů za typické, mají i jiná plemena – velmi podobná jsou si plemena se stejným pracovním určením, ale naproti tomu jsou velké rozdíly mezi asijskými a evropskými plemeny. Takže nejde o to, že by chrti byli naprosto jiní, jde o kombinaci vlastností, která je činí jedinečnými, a díky kterým jsou přitažliví pro určitou skupinu lidí tak, že jim zůstávají věrní po celý život.
Velkou výhodou chrtů je, že nejsou cítit typickým psím pachem. Neznamená to, že nejsou cítit vůbec, ale ten, kdo s nimi žije, jejich tělesný pach buď vůbec nevnímá, a nebo mu pes dokonce voní.
Nejsou, aspoň většinou, moc vlezlí a dotěrní. Jsou to psi obecně k cizím lidem zdrženliví a nedůvěřiví a přitom k domácím lidem a k lidem v širším okruhu rodiny přátelští. Ale v tomto bodu jsou velké rozdíly mezi plemeny (evropská plemena jsou víc k lidem a asijská plemena si spíš udržují odstup - barzoji jsou někde napůl), a také velké individuální rozdíly. To se dá poznat už u malého štěněte, proto je dobré domluvit se s chovatelem, aby vám doporučil více nebo málo komunikativní štěně. A nebo se můžete spolehnout na vlastní úsudek – jak reaguje štěně při vaší návštěvě, tak se bude se vší pravděpodobností chovat po celý svůj život. Typický chrt se za vámi stěhuje po bytě, aby byl stále s vámi, ale tak, že si toho ani nevšimnete. Přesunete se do kuchyně a pes se po chvilce objeví v pelíšku a tvrdě spí. Přejdete do pracovny a za chvilku zjistíte, že vám leží pes u nohou a tvrdě spí. Jak to dělají, nevím do dneška.
Na druhou stranu, bez ohledu na vnější projevy náklonnosti, jsou chrti hodně fixovaní na svého majitele a v případě orientálců to může být až do takové míry, že je pro ně velmi obtížná a v některých případech až skoro nemožná změna majitele u dospělého zvířete. Pořizujete-li si chrta, snažte se představit si, že na sebe berete odpovědnost za péči o něj na minimálně dvanáct let, za každých okolností. Chrti jsou smečková zvířata a jedna z nejhorších věcí, které můžete svému chrtovi – jedináčkovi - udělat, je zavřít ho ve výběhu na zahradě a chodit ho tam jen krmit, případně vzít občas na vycházku. Pokud je chrtů víc, není v tom problém, mohou být, aspoň některá plemena (podle druhu srsti) s dostatečně zateplenou boudou nebo s přístupem do mrazuprosté místnosti celoročně venku, ale kontakt s člověkem budou potřebovat stále.
Největší potíž, která majitele chrta čeká, je zajistit mu dostatek pohybu. Člověk přijde večer unavený z práce a čeká na něj pes, který celý den spal a čekal na to, až se bude moci pořádně vyběhat. Týká se to i psů, kteří mají přístup na zahradu, i ti chtějí ven, běhat, do společnosti. Nejlepší ze všeho je najít si majitele stejně starého a stejně praštěného štěněte (ne nutně chrta – potřebu běhat má mnoho plemen, vlastně většina – plemena služební, ovčácká, lovecká, severská, atd.) a s ním koordinovat vycházky. Půjdete pomalu, popovídáte si, a psi se kolem vás vylítají tak, jak by se sami nikdy nevyběhali. Navíc když jedno zvíře poslechne na zavolání, druhé se k němu přidá (platí to bohužel i opačně – když jedno zvíře uteče, hrozí, že druhé poběží s ním).
S vycházkami souvisí druhý největší problém chrtů – snaha lovit. Je nutné najít místo, kde i když se pes rozběhne (a 100 metrů není pro mladého bujného psa žádná vzdálenost), nenarazí na: zajíce, srnku, kočku, nepřátelsky naladěného psa nebo člověka, a na nejhorší případ – na jedoucí auto. To, co se traduje, tedy že chrt puštěný na volno se vrátí v lepším případě za několik hodin a v horším případě za několik dní, už dávno není pravda (pokud se to stane, pes se pravděpodobně ztratil, zranil, nebo zabil). V tom se chrti v posledních letech úžasně zlepšili. Ale pořád jsou to lovci a když zahlédnou v dálce nějaký pohyb, vyrazí a mají tak rychlé reakce, že jim v tom nedokážete zabránit. Loví totiž očima a instinkty jim zůstaly. A nemusí to být jen zajíc nebo kočka – malér je i igelitová taška, kterou zvedne závan větru na ulici ve městě. Pes, který vám šel do té doby vzorně u nohy a vyvolával závist všech majitelů jiných plemen psů, bleskově vyrazí a … vletí pod auto (po pořízení štěněte si zkontrolujte, jestli vaše odpovědnostní pojistka zahrnuje i pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou psem).
Co se týká výchovy štěněte, je třeba vzít v úvahu, že chrti jsou psi, kteří se vždycky museli umět do značné míry rozhodovat sami. Chrt při lovu (nebo v současnosti na dostizích) není bezprostředně ovládán svým majitelem – je vypuštěn a dál už je na něm, jak si poradí. Přestože už po mnoho generací civilizační tlak obrušuje jejich povahy, tisíciletá historie těchto plemen se nedá jen tak pominout a je třeba počítat s tím, že pes nebude příkazy svého majitele plnit okamžitě a radostně, ale bude o nich uvažovat. Příznivci služebních plemen tomu říkají hloupost, chrtaři to berou jako projev chytrosti. K tomu, aby chrt svého majitele poslouchal, je samozřejmě nutná výchova, ale na bázi vzájemné důvěry a spolupráce. Chrti nesnášejí dril. Splní úkol, jsou pochváleni a mají radost, že vám udělali radost. Chtějte po nich ihned pro velký úspěch a pro upevnění žádoucího chování totéž podruhé, potřetí, počtvrté, a budou vás považovat za pomatence a vyvinou velké úsilí, aby se téhle trapné situaci vyhnuli. Přesto vám vyhoví i v situacích, kdy mají na věc odlišný názor od vašeho, ale jen proto, že vás respektují, že vás mají rádi, a nebo že chtějí mít od vás klid. Získat u psa respekt, protože i chrt musí mít dobrou základní poslušnost, a neztratit jeho důvěru a lásku, to je hlavní úkol při výchově štěněte, a to zajistí, že v dospělosti vás bude pes poslouchat srovnatelně dobře s jinými plemeny psů, a to i se služebními (kromě špičkově vedených).
V neposlední řadě je třeba počítat s velkou pozorností, kterou bude váš pes vyvolávat. I když se situace poslední roky zlepšila, protože už je k vidění hodně plemen, a někdy dost zvláštních, přece jen chrti vyvolávají dost silné reakce – nekriticky nadšené, ale i velmi odsuzující. Dozvíte se, že byste měli tomu psovi dát pořádně najíst (chrti se krmí velmi kvalitním krmením a ad libitum, štíhlí jsou od přírody a protože to vyběhají, ne proto, že by se omezovali v krmení) a také, že tak ošklivé zvíře dotyčný v životě neviděl (a s tím se dá žít).
Po všech úvahách, komu doporučit chrta a komu to raději rozmluvit, mne nenapadá nic jiného, než – řiďte se emocemi. Líbí se vám chrti, moc se vám líbí a připadá vám, že jsou to ti nejlepší psi na světě? Chcete toho štíhlého, elegantního a vznešeného psa a chcete si říkat – mám štěstí, že se mohu na tak krásného psa dívat každý den? Chcete mít pocit, že s vámi žije pravý aristokrat? Cítíte se poctěni, když vám to zdánlivě odtažité zvíře dá najevo přízeň jemným otřením o nohy, o ruku a nebo drcnutím hlavou, jakoby mimochodem? Jste schopni ocenit zajiskření oka a pozdvižené koutky a nervózní přešlápnutí, poskočení, nebo dokonce malý taneček na místě ve dveřích jako vyznání lásky a radosti, že jste přišli z práce domů, a nepotřebujete být uváleni a oslintáni při uvítacím ceremoniálu od hlavy k patě? A když se při vítání pes rozpumprlíkuje natolik, že vyloudí komické zvuky, se kterými se tak krásně zpívá dvouhlas? Pak jsou chrti vážnými kandidáty. A když pak uvidíte, jak chovatel vypustil chrta do nehostinné divočiny města nebo vesnice, a uvidíte, jak se (ten pes) šťastně rozběhl a vykružuje v plné rychlosti jednu otočku za druhou (nebo když se otevřou dostihové boxy a psi vyrazí po dráze), pochopíte, co je váš osud, a pochopíte, že chrt je pes pro vás!
vyběhaný chrt = spokojený chrt (zleva: Phädra Fi-It, Ergen z Kopfsteinu, Tatiana z Moskevského chovu)