borzoi.breedarchive.com/animal/view/harpys-heart-29a2e837-9e08-4338-a531-572c2b50de65

Vezli jsme si na Silvestra večer naši novou fenečku Harpynku. Celou cestu ležela, nožičky způsobně před sebou… a když jsme vjeli po mnoha zatáčkách a odbočkách k nám do vsi, najednou vstala a zpozorněla. Á, další čtečka myšlenek, řekla jsem si. A fakt dobrá!

Ujistila mne o tom o 24 hodin později. Koukala jsem na ni přes okno, promenovala se po zahradě a naprosto nijak nevěnovala pozornost tomu, jak to tam zase práská. Já vyšla ven a rozhlížím se, odkud to jde - zleva, zprava? Novoroční ohňostroj ve Slaném? Nebo se odvázali na druhé straně ve Smečně? A jak tam tak stojím a otáčím hlavu doleva a doprava, koukám a to malé zvíře sedí přede mnou, mezi očima má vrásku a točí hlavou doleva a doprava!

Tak mě napadlo, když jsem ji měla přes noc v ložnici, dvakrát mě uprostřed noci zdvihla, že chce ven, že to zkusím jen myšlenkou. Jak mě zase vzbudila jen tím, že zazívala a oklepala se, zůstala jsem nehnutá a jen jsem ji v duchu prosila: nech mě spát, Harpynko, jdi si zase lehnout! O ona si opravdu zase lehla a nechala mě usnout. Dvakrát se mi to takhle povedlo! Pak už ne, energie jí nedovolila to vydržet, ale stejně - nechala mě spát ještě dvě hodiny!

Asi jsme si byly souzeny!