Zastávám názor, že přirozené krmení pro psy je maso. Nejlépe „maso“ různého druhu – svalovina, vnitřnosti, kosti, chrupavky, kůže. Maso různých zvířat – hlavně podle toho, co je zrovna k sehnání za rozumnou cenu.
Protože máme zvířat víc, základem je krmné maso pro psy. Krmení zbytky z naší kuchyně pro ně představuje jen třešínku na dortu a většinou je to jen úlitba zvěři za to, že mne nechala v (relativním) klidu připravit maso k vaření oběda nebo večeře (kočky – hlavně venkovní – obvykle stejně musí opustit prostor kuchyně, jinak by jim hrozila nechtěná amputace hlavy nebo některé končetiny). Psi a kočky dostávají hlavně hůř využitelné odřezky - flaksy (za tím účelem někdy kupuji maso horší kvality, zato v množství větším, než potřebuji) a nebo maso zasmrádlé (to tedy nekupuji cíleně, ale někdy se zadaří). Kočky v případě pochybností poslouží velmi dobře jako indikátor čerstvosti. Platí následující pravidla:
1. čerstvé maso - voní všem
2. navinulé maso - kočky odmítají, lidem a psům se maso zdá v pořádku
3. zasmrádlé maso - lidem smrdí, psům chutná.
Jen jedinkrát za celé roky, co mám psy, se mi stalo, že pes odmítl smradlavé maso, ale to byla extrémní situace. Horké letní dny, já na praxi ve státním statku, v ubytovně bez ledničky, syrové maso pro psa naložené v kbelíku se studenou vodou (krátce po natočení) – no, po týdnu nabylo maso zajímavé barvy a zápachu a bylo plno (nutričně jistě kvalitních) červů. Teprve tehdy se pes zasekl a nežral. Jinak vám asi všichni majitelé psů potvrdí, že taková týden stará mršina (nejlépe ryby), pražící se na poli na sluníčku, vyvolává u psů euforii a chytit psa s takovým úlovkem a odebrat mu jej patří do nejvyšší školy poslušnosti. A pokud to pes nespolyká maximální rychlostí, aby stihnul co nejvíc, než ho chytíte, aspoň se v tom vyválí.
Masem se dá krmit syrovým i vařeným. Krmit syrovým masem je praktičtější, ale ne všichni psi syrové maso ochotně přijímají. Při vaření masa se navíc dá rovnou uvařit příloha a zelenina a pak jim to chutná více než vařené ve vodě. Syrové maso je lépe před zkrmením hluboce zmrazit, protože i zmrazením se ničí paraziti, aspoň do určité míry. Obecně lze říci, že kočky lépe přijímají syrové maso a psi lépe přijímají maso vařené. Ale v tom jsou velké individuální rozdíly. Prostě si vás vaše kočky a vaši psi naučí…
Přílohy: když vařím pro nás rýži, těstoviny nebo brambory, dám toho víc a připravím tak rovnou přílohu k masu pro psy. Pro nás přílohy samozřejmě mírně solím, ale pokud vařím přílohu jen pro psy, nesolím vůbec. Pokud mám přebytek vývaru, rozhodně jej nevylévám, ale uvařím v něm rýži nebo těstoviny pro psy, třeba na několik dní dopředu. Se zeleninou je to jak to vyjde. Zelenina je dneska taky docela drahá, takže dost improvizuji. Psi mohou dostat okrájené slupky mrkve nebo jiné kořenové zeleniny, zbytky, kterým hrozí zkažení a pro které nemám momentálně využití, ale určitě ne zeleninu chycenou plísní nebo zeleninu typu cibule, česneku, chilli, apod. Když máme štěňátka, neváhám a použiji klidně i koupenou mraženou zeleninu, když není zrovna nic jiného – pro štěňátka přece to nejlepší!
Skvělá (protože velice snadná) je příloha k masu v podobě Gain granulí. Psům tak chutná, že se občas chodí dojídat do otevřeného pytle (a to mají vedle pytel s jejich štěněcími granulemi). Granule Gain Bread Nuggets se přidávají k masu, lehce přelité vývarem. Jinak mnoho psů miluje tvrdší chleba nebo rohlíky (jako pamlsek, ne jako základní krmení!). A také zbytky knedlíků, noků, omáček, dušené zeleniny, vařené zeleniny, prostě skoro všeho. Nic, co není plesnivé, nevyhazujeme!
Další přídavky v případě krmení převážně masem s přílohou: to je podle situace. Pro fenu v druhé polovině březosti nebo v laktaci nebo pro štěňátka je to především tvaroh (jako doplňkový zdroj bílkovin, vápníku, vitamínů rozpustných v tucích, atd.). K tomu jakékoli mléčné výrobky, hlavně sýry. Nutno vyzkoušet - mléko, jogurty a kysané výrobky většinou psům způsobují průjem (ale malé množství zbylých mléčných výrobků se jim může dát). Sýry a „pribináčky“ jsou skvělé, ale dost drahé na to, aby je psi dostávali ve větším množství každý den. Takže zbývá ten tvaroh – od cihličky měkkého tvarohu (tučného – kvůli vitamínům rozpustným v tucích) na několik malých štěňátek denně až po jeden tvaroh na půlroční štěně velkého plemene denně.
A pak jsou tu další přípravky, kterými se dá doplnit krmná dávka pro psa. To už je opravdu jen a jen podle konkrétní situace zvířete. Krmných doplňků je mnoho a je třeba velmi pečlivě vážit, zda jsou potřeba (proto, že se dá přemírou minerálních látek a některých vitamínů pes předávkovat, a také proto, že jsou to pijáky na peníze). Tyto doplňky jsou jako oheň - dobrý sluha a špatný pán. Velmi dobře zvažujte! Přečtěte si něco o tom! Tradiční a osvědčený je Roboran ve formě prášku, který se sype na maso. Roboran je zdrojem minerálních látek a vitamínů pro rostoucí štěňata, pro psy ve výkonu nebo pro psy v rekonvalescenci. Jako další přídavek k masu používáme rybí olej, hlavně v zimním období a také vždy, kdy je potřeba vylepšit kvalitu srsti. Kdo má vlastní slepice, může přebytky vajíček použít pro krmení psů (opět zdroj bílkovin, minerálních látek a vitamínů).
A granule?
Ty poslouží v době, kdy nemáme čas a sílu shánět a připravovat psům klasické krmení. Ulevujeme si tím hlavně u psů dospělých, u psů mimo výkon (tedy ne psi rostoucí, březí, laktující nebo soutěžící). Ale i tak krmíme výhradně granule superprémiové, u kterých doufáme v kvalitní složení. Jsou roky, kdy krmíme téměř výhradně granulemi, a mohu říci, že jsem v těch letech nezaznamenala u našich psů zhoršení kondice. Ale i tehdy se jim snažíme zpestřit jídelníček masem tak často, jak je to v našich možnostech.
Granule také poslouží jako indikátor toho, jestli je pes (kočka) dostatečně zasycen. Jestliže je jeho krmná dávka složena především z klasického krmení (maso + příloha), vezme si granule, jen když má ještě hlad. Jak jednoduché!
Dospělé psy a kočky krmíme dvakrát denně, ráno a večer. Večer je hlavní dávka, obvykle maso s přílohou, ráno granule. Odpovídá to našemu režimu, když chodíme do práce - ráno nechat psy vyběhat, nakrmit a nechat odpočívat, a po práci ještě jednou totéž. Přestože se obecně doporučuje krmit dospělé psy jen jednou denně, barzoji by měli dostávat krmení dvakrát denně jako prevenci torze žaludku a několik hodin po nakrmení by měli být velmi důsledně drženi v klidu. Jinými slovy - pokud psa čeká mimořádný výlet, psí návštěva, cesta autem apod., krmení buď počká po návratu a nebo se vynechá. Vynechání jedné krmné dávky psovi nijak neublíží.
Štěňata krmíme samozřejmě častěji. Dají se najít orientační návody, kolikrát denně v jakém věku krmit štěně, ale toto je opět velmi individuální. Dvouměsíční štěně by mělo dostat krmení aspoň 5x denně. To znamená, že pokud jdu do práce, nakrmím ráno štěně před odchodem třeba masem nebo půlkou tvarohu a nechám mu tam misku s granulemi, které bude během dne ujídat. Večer dostane hlavní dávku masa a pak ještě jednou nebo dvakrát granule, případně maso. S postupujícím věkem štěněte se počet denních dávek krmení snižuje, ale ne nijak rychle. Je to jako u lidí - někdo má rychlé spalování a někdo pomalé. Máme teď doma dvě rostoucí fenky a je mezi nimi velký rozdíl. Starší fenka ještě ve věku 9 měsíců požaduje krmení 5x denně - a taky mě brzy ráno vytahuje z postele kvůli venčení, zatímco 6-měsíční fenka žere mnohem laxněji a spí bez vyvenčení o několik hodin déle.
Barzoji, hlavně psi - samci, rostou v období maximálního vývinu, tj. ve věku přibližně od 3 do 10 měsíců, tak rychle, že se může stát, že je pejsek hubený, i když dostává kvalitní krmení a v množství, které dokáže přijmout. Mnohokrát jsem četla, že štěně velkého plemene má být kvůli zátěži na kostru stále napůl hladové, ale to se podle mého názoru týká jen dogovitých plemen. Štěně barzoje je třeba krmit velmi kvalitně a v množství, které je schopno přijmout. Jako ochrana před přetížením rostoucích kloubů a kostí slouží hlavně rozumný pohyb - tedy dostatek pohybu podle chuti štěněte, ale ne pohyb nucený (hodinové vycházky na vodítku, půldenní výlety na volno, běh u kola).