Siamky a orientálky

     Vlezlé a dotěrné, ukecané až ukřičené, hubené a teplomilné, takové jsou siamky a orientálky. A také přítulné a komunikativní. Jemné a důstojné. Elegantní aristokratky. Náročné a přece tolik dávající. Neobyčejně zábavné a milé. (A pobavit a potěšit, to považuji za hlavní úkol koček.)

     Dá se s nimi hezky povídat. Někdy se až smývá rozdíl mezi nimi a lidmi. Například náš kocour Baxík. Jdu na chodbu a kocour vyběhne za mnou, protože nemůže u ničeho chybět. Na chodbě netopíme, proto tam nechci kocoura nechat, když se vracím do kuchyně. Pak se typicky odehrává následující "rozhovor":

     "Baxi, pojď sem."

     "Mňau."

     "Baxi, pojď sem!"

     "Mňau."

     "Baxi, pojď sem!"

     "Mňau!"

     "Baxi, tak dělej!"

     "Mňau, mňau!"

     "Baxi, bude ti tam zima, dělej!"

     "Mňau!"

     "Baxi, nehádej se se mnou a mazej dovnitř!"

     "Mňaauuu!"

     "Baxi," volám varovně, "neodmlouvej!"

     "Mňau," vykvikne vzpurně kocour, aby měl poslední slovo, ale to už utíká do teploučka a úkol je splněn.

     "Vidíš, jak držkuje?" ptám se manžela a nemůžu se neusmívat.

     Návštěvám pak ukazujeme "cvičeného" kocoura, který na povel skáče na určené místo, což je dovednost, kterou si ten malý hnědý tvor vymyslel a poctivě realizuje, ale jen když se mu to hodí. Když uzná za vhodné, nechá nás klidně i půl hodiny ho hledat, voláme, prolézáme všechny skříně a šuplata, která jsme v nedávné době otevírali, a kocour ani nemukne, dokud ho neobjevíme zavrtaného v krabici od banánů v hromadě papírů na vyhození.

     Mimochodem, v tomhle se naše kočky nijak neliší od afgánů - ti nás také nechají skryti ve stínu stromů a keřů večer běhat po zahradě a dokud je neobjevíme, ani se nehnou. Jakmile zjistíme, kde jsou, usmějí se, zamávají ocasem a radostně běží domů, což je přesně to, co jsme po nich už nejmíň pět minut chtěli (časová náročnost akcí je daná velikostí zvířete).

     To o Clowie moc nevíme. Na zavolání běžně neodpovídá a hlasitě se projevuje, jen když má pocit, že by měla dostat najíst (ovšem to je dost často). Ráda se sama rozhoduje, jestli se bude nacházet ve víru událostí, a nebo jestli se schová do zadního pokoje, kde bude mít naprostý klid (hlavně od Baxe). Pokud zrovna tvrdě nespí, zaleze operativně do každé otevřené skříňky nebo šuplete a ani nedutá, když ji hledáme. Dělá to tak ráda, že jí tam někdy položíme polštářek a necháváme ji tam spát tak dlouho, jak se jí líbí, a pak občas kontrolujeme, jestli nechce ven (jen si pamatovat, kde jsme ji naposledy zavřeli).

     Největší zábava s ní je, když má hravou nebo objevitelskou náladu. Z ničeho nic začne běhat mezi místnostmi a po nábytku, válí se po zádech, pinká si s drobnými předměty. Říkáme tomu dynamické období. Jako kotě tohle provozovala několikrát denně, hlavně pozdě večer, když jsme chtěli spát, teď se trochu usadila.

     Neodolatelné jsou pro ni, jak už jsem psala, neobvyklé zvuky. Velkou radost jsem jí v poslední době udělala, když jsem skartovala větší množství dokumentů. Všichni ostatní jako jeden muž vyklidili pokoj, zatímco Clowie seděla několik centimetrů od skartovačky a užívala si.

     Máme rádi kočky s vlastním názorem a s charakterem. Siamky a orientálky jsou úžasní společníci a krasavci, na něž je radost pohledět. Jsou to naši partneři, s jejichž názorem je třeba počítat. A to nám vyhovuje - u psů stejně jako u koček.

Buggsy Montego